Na své schůzi konané od 1. 12. 2020 začne Poslanecká sněmovna v prvním čtení projednávat vládní návrh novely zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Podle návrhu by měl Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“) nově získat pravomoc vyžadovat si se souhlasem soudu pro účely ochrany hospodářské soutěže od mobilních operátorů poskytnutí provozních a lokalizačních údajů z veřejné komunikační sítě (nově včleněný § 21ga do zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, dále jen „ZOHS“).

Navrhovaná změna byla iniciována ÚOHS. Podle něj je potřeba získávat údaje o pohybu mobilních telefonů dána zejména (i) nutností prokazovat kontakty mezi zástupci podniků podezřelých z kartelového jednání a (ii) snahou zabránit maření místních šetření tím, že zástupci šetřených podniků zatají před inspektory ÚOHS svůj mobilní telefon, čímž zamezí jeho prohledání.

Telekomunikační sekce Asociace kritické infrastruktury ČR (TS AKI ČR) má proti tomuto návrhu vážné výhrady. Její členové se domnívají, že ÚOHS by neměl získat přístup k provozním a lokalizačním údajům mobilních telefonů připojených do veřejné komunikační sítě. Důvody shrnuje TS AKI ČR níže.

Podle stávající právní úpravy mají k provozním a lokalizačním údajům přístup pouze orgány činné v trestním řízení, Policie České republiky, Bezpečnostní informační služba, Vojenské zpravodajství a Česká národní banka. Jedná se o úzký okruh subjektů, který navíc danou pravomoc může využít pouze pro určité účely sledující silný veřejný zájem (ochrana bezpečnosti a zdraví obyvatel, ekonomické zájmy státu). Poskytnutím stejné pravomoci ÚOHS pro účely správního trestání by vznikl nebezpečný precedent prolamování a využívaní citlivých telekomunikačních dat v běžném správním řízení. Lze očekávat, že požadavek přístupu k provozním a lokalizačním údajům by následně analogicky vyžadovaly i další orgány veřejné správy.

TS AKI ČR dále upozorňuje, že navrhovaná pravomoc ÚOHS je navíc definována nepřiměřeně široce. Vztahuje se na vyšetřování všech přestupků proti ZOHS, nikoli jen např. na kartelové dohody související s veřejnými zakázkami (a tedy s dopadem na veřejné rozpočty). ÚOHS by získal přístup k provozním a lokalizačním údajům pro účely agendy dohledu nad chováním dominantů, zakázanými vertikálními dohodami či kontroly spojování podniků. Často se přitom jedná o jednání, které má zanedbatelný dopad na trh. Nadto, pravomoc ÚOHS by dopadla i na procedurální přestupky. V těchto situacích však vůbec nejde o zájem na ochraně hospodářské soutěže, nýbrž na zajištění průběhu šetření. To však není primárním úkolem ÚOHS, a tedy nová pravomoc by přinejmenším v tomto ohledu byla samoúčelná.

TS AKI ČR rovněž poukazuje na skutečnost, že navrhovaná úprava nepřiměřeně zasahuje do základního práva na soukromí zástupců šetřených podniků. Nemusí se přitom jednat jen o společníky či vrcholné vedení, ale i o řadové zaměstnance. Důvodová zpráva tento zásah do ústavně garantovaného práva řeší argumentem, že se svolením soudu budou sledovány zpravidla pracovní telefony a že ÚOHS trestá pouze podniky, tedy že shromážděné údaje nebudou jakkoli použitelné proti konkrétní fyzické osobě. Tyto argumenty však lze zpochybnit. Zaprvé nereflektují realitu, neboť dnes se běžně stírá rozdíl mezi pracovním a soukromým telefonem (téměř každý dnes nosí oba telefony u sebe, resp. má jen jediný). Zadruhé zcela opomíjí nepřímé důsledky pro zástupce stíhaných podniků.

S ohledem na shora uvedené se TS AKI ČR domnívá, že navrhovaná úprava může být v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Byť lze totiž ochranu efektivní hospodářské soutěže a hospodárné nakládání s veřejnými prostředky považovat za legitimní cíl, navrhovaná úprava neprojde nejméně dvěma kroky testu proporcionality. Navrhovaný § 21ga ZOHS se totiž vztahuje na všechny přestupky proti ZOHS, přičemž pro vyšetřování většiny kauz řešených ÚOHS nemají provozní a lokalizační údaje jakoukoli hodnotu. Novela tak jde zcela nad rámec toho, co je způsobilé dosáhnout legitimního cíle. Navíc existují mírnější a méně invazivní prostředky, kterými může být tohoto cíle dosaženo. ÚOHS již má k dispozici silné vyšetřovací nástroje v podobě místního šetření (kde může zajistit např. záznamy z kalendářů) či programu shovívavosti (na základě nějž mu může důkazy poskytnout jedna ze stran kartelové dohody). Omezení práva na soukromí nelze považovat za proporcionální vůči sledovanému legitimnímu cíli. Nelze mít za přiměřené sledovat například pohyb konkrétních lidí jen za tím účelem, aby jejich zaměstnavatelé (tedy nikoli oni sami) mohli být potrestáni za porušení ZOHS. Nejde totiž o závažnou trestnou činnost ani o otázky bezpečnosti a ekonomického fungování státu či zdraví obyvatelstva.

Závěrem TS AKI ČR poukazuje na nedávné rozsudky Soudního dvora, jimiž zakázal členským státům Evropské unie všeobecný a necílený sběr lokalizačních údajů z veřejných komunikačních sítí pro účely boje s trestnou činností a zajištění národní bezpečnosti. Česká úprava data retention je tak již ve své aktuálně účinné podobě s největší pravděpodobnostní v rozporu s unijním právem. Již proto telekomunikační sekce Asociace kritické infrastruktury ČR považuje za nepřípustné, aby byl dále rozšiřován okruh subjektů, který by mohl mít k provozním a lokalizačním údajům z telekomunikační infrastruktury přístup.